sobota 26. listopadu 2016

Dnes za vlnou

V sobotním dopoledni nechat chlapy sobě a vypadnout.
S Jaruškou. Správná volba. I její outfit mě potěšil. Šedý kabátek, pletený baret, hnědé zvony z manšestru. Nebýt toho odrbanýho batohu, bylo by to dokonalé. :) Ale to už je prostě Jaruška. S batohem nebo bez, někam s ní vyrazit je prima. Na vlně jsme se doplňovaly. Já začala a ona dokončila. Jen jsme se málem porvaly o Wheel. :) Nejdřív jsme si vzaly jeden, jenže  pak zjistily, že nám napůl stačit nebude. Ale pan Pokladník pro nás měl pochopení a dal nám další a každé ještě jedno číslo navíc. Sice už nejsou aktuální, ale listovat se v nich dá i při prošlé lhůtě. :) A já zjišťuju, že mě můj koníček dokonce i anglicky učí. V metru jsem si listovala, že se budu tvářit, jakože si čtu anglický časopis a přitom jen prohlížet obrázky. A světe div se, pár řádků jsem přelouskala. Je to sice krkolomné, ale rozumím. :)

A vlna byla super. I předení a plstění mě bavilo. Tedy předení jsem neviděla, jen stavy a kolovrátky, ale za to jsem viděla několik mladých mužů jehlami zuřivě bodat do česanců. :) Ale ty jsem se fotit neodvážila. Bála jsem se, aby neprchli. Pánové s plstící jehlou jsou plaší, zcela jistě. Nesmíme je vyplašit, abychom je zas někde potkali tvořit. Vždyť příště to třeba budou opravdové jehlice.

A dnes jsem překonala ostych a cvakala jak zběsilá. Však jsem to taky slíbila Lence. A když něco slíbím Lence, mám prostě pocit, že ji nesmím zklamat. Vyzařuje z ní směrem ke mně něco jako aura zodpovědnosti a autority a to se prostě musí poslechnout. :)

Ale co, já fotím ráda. Jen mám vždycky trému. :)


 Prostě černá a bílá, jako pohlazení. Je vidět název ? Mrkněte na stránky. 
Tahle klubíčka tvoří strašně krásná bytost. Možná je to víla. :)


Dáma, co tohle plete, narozdíl od své dcery odmítá akryl. Držím jí pěsti a zítra nahodím Panu Ovečkovi na fusekle. :)


Kdo pozná, z čeho je ta výseč šátku ? :)


Fair Isle : V hlavní roli Soft Donegal a Eva Bovoli. :)



A tohle... To je prostě umění. A kočky co neškrábou, ale jen se mazlí. A taky zajíci. :)





 Sněhuláka jsem vyfotila Panu Ovečkovi. :)


Kousek Adriany, kterou shodou okolností začínám potkávat stále častěji. :)







Již šestým rokem tuhle skvělou akci organizuje Dalin Praha, který znám bohužel jen okrajově.



 Jen se posadit a zkusit to. I ty barvy by mi vyhovovaly. :)


 Jako peříčko...


Už bez oveček...



Anděl. Na někoho jsem si vzpomněla, když jsem ho spatřila. Kdo to byl, nechť se přihlásí. Jestli se uvidí v mých myšlenkách. :)


Kupte si šálu, či šátek...


Zvířátka pro Pana Ovečku a Slečnu Žužunu...


Andělské bytosti, z andělských rukou ? :)


Mejdlo, sakra. Jedno jsem si koupila, protože tak krásně vonělo. Hele ale, dá se s ním mýt, nebo ho mám vrazit do skříně ? Protože na mytí by Pana Ovečku nesmírně bavilo. :)


No tak tenhle klobouček už bych se možná i odvážila nosit. Mně se to tak líbí...


A na tohle bych musela mít 49 kg, abych to oblékla. :) A taky bejt o moc víc odvážná. :D


Prvorepublikové zátiší...


No ano, již brzy půjdu na kurz, protože ty ptáky doma nutně potřebujem. A navíc to budu mít z domu kousek.


Prostě jsme se všichni vlnili v jídelně. :)


A nakonec jako obvykle . kořist, vizitky a Wheel. A mejdlo. :D



2 komentáře:

  1. To je pěkná reportáž. Nalákalas mě, příště půjdu taky.
    A doufám, že se mě nebojíš :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nnnee, ani trochu. :D Jsem ráda, že nalákala. Bylo to tam fakt pěkný. Takový komorní, ale i tak pestrý a rozmanitý. A díky tý komornosti se dalo se všema hovořit a usmívat se a prostě si to vychutnat. :)

      Vymazat