neděle 8. listopadu 2015

Preweet market

Opět... Ač obě fotografky ( já teda spíš ve fotografickým důchodu ;), ani jedna jsme nevytáhla foťák, či aspoň mobil a nevyfotily ani obrázek.

Tak aspoň doma vyfocená kořist :





A moc se nám tam líbilo. Navzájem jsme se podporovaly a odtahovaly od stánků, abychom tam nenechaly veškeré naše úspory... Zkrátka jsme byly vzorné. Já mám  knihu a žužláček a Barborka má pexeso a žužláček. Domluvily jsme se, že měsíc budu mít knihu já a ona pexeso a pak si to vyměníme.
Začalo to už když jsme šly od metra.

P : Víš kde to je?
B : Ne, říkala si, že si se dívala a že to máš pod kontrolou.
P : Hm, a máš v mobilu internet?
B : Jo mám, ale mobil mám vybitej. Počkej, podívám se do navigace. Sakra, nefunguje.
P : No to je jedno, je to někde támhle tím směrem. Je to taková ruina.
B : Pojď tudy, já to tady znám. 
P : No ale to jdeme na druhou stranu.
B : Neboj, to bude správně.
P : Počkej, až budeš mít na semaforu zelenou, seš matka vod dítěte! S berlou by se ti kočár blbě vozil.
B : No to je fakt.
P : Ta budova je natřená na modro, přečteš ten nápis na támhletý budově?
B : No to si se zbláznila.
P : Dyť máš nový brejle.
B : No jo, ale potřebuju silnější.
P : Tak počkej, mrknu do mapy. Hele, já jí mám vobráceně. Ale dyť ten telefon držím správně.
B : Poď prosimtě, je to támhle.
P : Seš si jistá ? A jo, modrej barák. No ty si úžasná. Hele, maj to tu hezký, jé cedule se šipkou, jdeme správně. 

A pak to začalo. Péťa se zastavila hned u prvního stánku, protože navázala oční kontakt a hezky nahlas pozdravila. Mladá paní majitelka to vzala jako výzvu a vtáhla jí do svých tenat. 
"Máme tvořivé pytlíčky pro děti, ony si to celý samy vyrobí..." a vesele švitořila dál.
P : Nooo, když víte, my máme teprv půlroční děti.
"Aha, tak to jsou opravdu ještě malé." Zaznělo od majitelky zklamaně.
P : Ale já mám kamaráda, kterej dělá s dětma a jestli teda hledáte místo, dám mu na vás kontakt. "
A tak jsme se s úsměvy přes celé obličeje vydaly dál.
B : No jestli se zastavíš u každýho stánku, tak nám ty dvě hodiny stačit nebudou.
P : Když já za to nemůžu, ale slibuju, že už... Jééé, podívej, co tady mají! 
Péťa vedle vchodu objevila obrovskou knihovnu plnou zaprášených knih.
B: Tak si jednou čuchni a deme.
P : Ale podívej, jak sou krásný. Myslíš, že sou na půjčení tady na místě, nebo že bych si mohla nějakou vzít?
B : Poď prosimtě, přišly sme na trh a ne na knihy.
P : No jo, furt.
B : Jé, podívej ty čepičky, a se sovičkama a vidíš ty tepláčky ? Ty by slušely Panu Ovečkovi, no a podívej ty sukýnky...
P : Neříkala si, že toho máš mraky?
B : Jo, to jó, ale když tyhle sou tak krásný.
P : No to sice jo, ale už toho máš doma dost.
B : No jo, tolik, že to Regi nejspíš ani neunosí.
P : Hele knížky. ;) No to se musím podívat.
B : Koukám, že tobě by stačilo, kdyby tady byly jen knížky, co ?
P : To nejspíš jo. Tebe knížky neberou ?
B : Myslíš, že jich nemám po sobě dost?
P : No já právě žádný nemám.
A tak ( si ) Péťa koupila knihu pohádek. Tedy až poté, co jí Barborka prolistovala a schválila. 
Pak byl stánek s panenkama, pak s hračkama, taky sme viděly sovičky a když jsme byly na konci, narazily jsme na pexeso, kterému neodolala Barborka. U toho obsluhoval mladý, nadějný umělec, jeden z tvůrců pexes, se kterým se hezky povídalo a i se na něj hezky koukalo. ;) No co co, nejsme přeci slepý, ne ?

Na konci řady už nebylo nic, tak jsme se na sebe podívaly a svorně prohlásily :
Jdeme zpátky k těm cumláčkům, protože máme obě děti ve věku, kdy největší trhák, jsou cedulky. Jenže tam byla paní s maminkou a byla strašně nerozhodná a prohlížela si všechno, co tam bylo k vidění a stoupla si tak nešikovně, že prostě nešla obejít, ledaže bysme jí zašlapaly do země, což sme taky měly po 5ti minutách jejího nerozhodnýho : " Tak co mami, tenhle, nebo tenhle?", sto chutí udělat. 
Ale pak se do toho Péťa vložila a paní vyklidila pole, aniž by si něco koupila. Za to my! jsme zodpovědně a velice rychle každá popadla jeden cumláček, vizitku a mazaly do cukrárny.

To bylo tak skvělý. ;) Myslím celý. 
Jak málo stačí ke štěstí matkám, který vypustí na vycházky, byť i jen na 2,5 hodiny. ;)

Díky Baru.





2 komentáře:

  1. Já ti řeknu proč jsme nefotily. Protože jsme měly vybité telefony z těch google map a foťáky jsou na naše zkřehlá (mateřstvím samozřejmě) těla, moc náročné :D

    OdpovědětVymazat
  2. A navíc jsme neměly čas, když jsme jedna druhou chránily před svody prodávajících. ;)

    OdpovědětVymazat