úterý 8. září 2015

Panika

Od čtvrtečního večera mám ve svých prioritách jasno.

Protože ve čtvrtek jsem se rozhodla po dlouhý době pustit do pletení ponožek, tak jsem si nachystala jehlice, klubíčka a šla si do poličky pro "pletací" sešity, abych si osvěžila pamět ( jaká ironie ;)

A ony tam nebyly...
Tak jsem šla na druhou poličku, pak do krabice s jehlicemi, do další krabice s přízí, do příručního zavazadla s pletením, až už jsem hledala a zmateně pobíhala po celým bytě. Začalo mi bušit srdce a potit ruce, protože jsem si představila ty roky a roky škrabopisu a poznámek a najednou by to bylo pryč.
Chlapeček vycítil moji nervozitu a začal pofňukávat, koška se zdekovala a pak už začal hledat i taťka Fousáč, když viděl jak se začínám rosit a pořád nic.Nakonec jsem si sedla a začala přemýšlet, kde jsem je (doprdele) viděla naposledy a prostě si nemohla vzpomenout U švagrový? U babi ?
Až už jsem byla na pokraji zhroucení a slzy bezmoci měla na krajíčku, když HURÁ jsou přeci v batohu, ve kterým máme nosítko na chlapečka, to je přeci jasný, nééé ?

Mně se tak ulevilo... ;)

No, každopádně z pletení ten večer už nebylo nic. Byla jsem tak rozhozená, že jsem si sice sedla do křesla, ale s chlapečkem jako tišícím prostředkem a televizí, abych měla na co tupě koukat. ;)

Takže já mám jasno, při požáru popadnu dítě, kočku a sešity a zbytek vezme taťka. :)

Ps : A rozhodně už je nikdy nedám do batohu s nosítkem. ;)


Žádné komentáře:

Okomentovat