pondělí 11. listopadu 2013

První chleba

Aneb jak jsme objevili Ameriku...;)

Dostali jsme pec. Sencor. Táhla jsme jí domů tramvají, prsty odřený od provázku, přemejšlela sem, do kterýho křoví ji odhodím. A tak páneček sedl k netu a začal koukat po receptech. Kamarádka, co nám jí dala, říkala, že stačí koupit tu směs a chleba je za dvě hoďky hotovej.
A to my zase ne. Říkám, že je to jako s jíškou, buď si člověk koupí drahou granulovanou z kdoví čeho anebo si jí udělá sám postaru a bude mít dobrej pocit, až bude mejt upatlanou pánev...;)
To samý bude určitě s tou směsí na chleba. Doteď si pamatuju, jak jsme kdysi u kamarádky dělaly vdolky. : Těsto nechte v peci  čtyři hodiny kynout... Atakdále...
A tak jsem dnes přišla z práce a Fousáček říká :
"Potřebuju pokusnýho králíka."
"Na co? "
"Na jídlo".
"Aha a jaký?"
"Jen chleba."
"Chleba?"
"Nó, sem pek."
"V peci?" A rozhlížím se, jestli už je pec rozbalená.
"Né."
"A kde?"
"V remosce, normálně."
"V remosce???"
"Sem našel recept."
A bylo to tak. Chleba prej je dobrej z remosky. Přečetli jsme (Fousáček) spoustu recenczí.
"A co budeme dělat s tou pecí?"
"Z tý je prej dobrá marmeláda." ;))

Já jsem tak hrdá manželka, že asi prasknu. ;)


Žádné komentáře:

Okomentovat