pátek 5. července 2013

František

Bylo nebylo, v jednom velkým obchoďáku bydlela na dvoře kočka divoká. Byla tiše tolerována a přicházela a odcházela jak se jí zachtělo.
A jednoho dne přišla, přinesla tři potomky a zase zmizela.
Lidi to poznali podle toho, jak miminka vřískala hladem. Mysleli si, že je máma kočka opustila a tak začali hledat po zvuku. Podařilo se. Prckové byli tři, a byli tak malinký, že ještě ani nekoukali, jen se tak převalovali a vůbec vypadali jako karikatura na kočku. ;)
Františka adoptovala Evička. Pojmenovali jsme ho po jeho chrabrém zachránci. Ostatní prckové byli dáni do bedýnky s dekou, že se vymyslí, co s nimi dál a máma kočka s nimi v noci frnkla.
Tak nám zůstal František.
Máma Eva ho hned vzala k doktorovi a vrátila se celá ustaraná. "Je mu teprve 14 dní, asi nepřežije, udržujte ho v teple, kojte lahvičkou se speciálním mlíčkem jednou za tři hodiny, masírujte bříško, aby se mohl vyčůrat a vykakat, sám to ještě neumí. A když přežije, přijďte na kontrolu, až mu bude měsíc."
A tak Evička kojila. Pořídila si malou přepravku, dala do ní deku z ovce, připevnila na ní popruh a začal boj o Františka. Každý den, nám vřískal v šatně. Nemohla ho nechávat doma, byl by celý den o hladu. Pořád se nad ním skláněla nějaká teta, dávaly jsme mu hračky, koukaly, jak se cpe, jak se masíruje bříško, potají si stíraly slzy dojetí a doufaly, že se z toho vylíže a vyroste z karikatury v hrdou dospělou kočku.
A jednoho dne po dovolené už máma Eva s přepravkou nepřišla.
František už se krmí konzervičkama. A mlíčkem dokrmujeme už jen málo. Už může být sám doma s mojí starší kočkou.


To bylo na podzim. A dnes ? Z Františka je velkej kocour a na dvoře je další generace karikatur. Akorát jsou teďka trošku jinak vybarvený.
Konec pohádky.

Žádné komentáře:

Okomentovat